15. květen - Světový den proti mozkové mrtvici

Cévní mozková příhoda neboli mrtvice v poslední době ohrožuje i životy mladých lidí. Jak poznáte příznaky mrtvice a jak reagovat, pokud jste svědky této příhody?

Světový den proti mozkové mrtvici

Světový den proti mozkové mrtvici si připomínáme 15. května. Mozkové příhody jsou totiž nejčastějším důvodem úmrtí a dlouhodobého postižení u starších lidí.

2 formy cévních mozkových příhod

  • Ischemická – sraženina ucpe jednu z tepen, které přivádějí krev do mozku. Postižená část mozku se neprokrvuje ani neokysličuje a začíná odumírat.

  • Krvácivá – kvůli přetlaku uvnitř cévy nebo při úrazu hlavy mozková tepna praskne a na povrch mozku se vylije krev.

V obou případech jsou lidé vážně ohroženi na životě, ale ischemický typ mozkové příhody dává větší šanci na přežití.

Příznaky mrtvice

  • Pokles ústního koutku nebo očního víčka

  • Samovolné pohyby očí

  • Tiky v obličeji

  • Bolest hlavy

  • Rozmazané vidění

  • Porucha polykání nebo škytavka

  • Nesrozumitelná řeč

  • Zmatenost a ztráta paměti

  • Náhlá změna chování

  • Závratě a špatná koordinace těla

  • Slabost v jedné ruce či noze

  • Ochrnutí v jedné polovině těla

  • Svalová ztuhlost

Jak bezpečně poznat mrtvici

  • Požádejte o grimasu, úsměv, zamračení, zamrkání nebo vypláznutí jazyku.

  • Nechte jej očima sledovat pohyb vašeho prstu.

  • Vyžadujte odpovědi na otázky.

  • Ptejte se na jméno nebo na to, co se právě stalo.

Kdy na nic nečekat a zavolat záchranku

  • Pokles koutku úst nebo očního víčka

  • Tiky v obličeji nebo v očích

  • Stáčení jazyka na jednu stranu

  • Nesrozumitelná řeč

  • Výpadek paměti

  • Pokles jedné nebo obou paží po předpažení

  • Slabost končetiny a neschopnost chůze

Léčba

S rehabilitací se musí začít co nejdříve, tedy už v nemocnici na lůžku, aby vznikly co nejmenší doživotní následky. Doma si rekonvalescence žádá trpělivost všech. Mrtvice může způsobit změnu osobnosti. Psychika je při zotavování zásadní, proto je nutné si s pacientem co nejvíce povídat, ukazovat mu známé předměty a fotografie, které mohou vyvolat vzpomínku a potřebu interakce. Kontakt se členy rodiny a domácími mazlíčky pomáhá při návratu do plnohodnotného života.